Tantrická pouť Sávitryí - Blog o tantře a tantrickém životním stylu

Naše články najdete ZDE



Olinčino tvoření viděno očima Magdy

Má drahá přítelkyně Savitrí, Olinka, tantrická bohyně, je žena, která mě už delší dobu inspiruje. Moje momentální životní období se nyní nachází ve fázi odchodu z pevného pracovního poměru. Poprvé v životě si dovoluji luxus, svobodu a taky zodpovědnost živit se na vlastní triko. Oli v tom jede už nějakou dobu a úspěšně. Řítí se krajinou – životem, jako dobře rozjetý vlak. A není to žádná lokálka, ale nejnovější model TGV, takže pojďme se mrknout v tuhle chvíli zrovna k ní, jak na tu mašinu naskočila. Záchranná brzda v tomhle voze není. Okna jsou dokořán, a občas pořádně luftuje. Vybavení luxusní, rychlost nepředvídatelná. Ale i nejmodernější vůz se musí občas zastavit. Takže - nechme se třeba inspirovat. Krok po kroku probereme její postupné osamostatňování.

 

Savitri: „Ve svých začátcích s novou prací - tantrickými masážemi jsem používala prostor v meditačním centru v Lažánkách. Mohla jsem masírovat pouze, když bylo  prázdno, pokud se tam nic nedělo a to ve společenské části centra, kterou jsem si podle omezených možností upravila. Byla jsem naprosto závislá na majiteli

a probíhajících akcích. Nebylo to vůbec vyhovující, takže další krok následoval velmi brzy. Z Lažánek jsem přešla do dalšího centra, na takzvaný Domeček v Brně. Tam jsem získala víc prostoru pro sebe, hlavně samostanou místnost. Upravila jsem si ji už podle svého cítění, přesto to úplně neodpovídalo mým představám. Z hlediska kultivovanosti, čistoty, i dalších. V sousedních prostorech  někdy probíhaly meditace, takže určité omezení bylo. I když moje masérnička byla opticky oddělená, tak zvukově to vypnout nešlo. Moje energie mohla víc pracovat, mohla víc narůstat, ale pořád bylo nějaké omezení. Upravila jsem si ji co nejvíc podle svého, abych se  cítila dobře, a vybavuji si, jak  jsem se někdy po čtvrt roce působení, na podzim 2009 jednou zasnila a vypředstavovala si, jak by měl skutečně vypadat prostor, kde bych chtěla realizovat své plány. Byla to spontání krásná vizualizace s vůněmi a emocemi.Představila jsem si secesní vilu, kde by byl v přízemí prostor, dvě místnosti, před domem  předzahrádka, zadní místnost masérna s výhledem do zahrady, klid a ticho a také, že to bude kousek od centra města - nějakým způsobem bylo pro mě důležité, že to bude secesní dům. Jasně, pak se vložil rozum a říkal mi, secesní vila v Brně? Je fakt, že v té době jsem už věděla, že takovéhle věci je lepší nechat plynout, netlačit na pilu, nehledat inzeráty, prostě pokud jsem na správné cestě a mám podporu existence, tak se něco objeví.

Sešel se měsíc s měsícem, v červenci 2010 jsem měla nabitý pracovní týden, hodně náročných masáží. Dozvěděla jsem se, že na Domečku, kde jsem před časem působila, je akce, kde se bude tancovat, bubnovat a řádit. A já se rozhodla, že tam zůstanu, že si to půjdu užít, odpočinout si, prostě si ten večer prožít sama pro sebe. S tancem, dobrým vínkem, s přáteli. Zařvu si, zatancuju, zadupu, zabubnuju. Prostě se uvolním, budu sama pro sebe a nebudu se o nic a nikoho starat. Jak jsem si krásně naplánovala, tak jsem se tak do toho i pustila. Dala jsem si víno, tančila jsem… když jsem se zrovna pořádně roztančila, najednou jedna z přítomných žen zakopla. Zakopla na rovné parketové podlaze. Zakopla - a to takovým způsobem, že si udělala zlomeninu na palci na noze. Otevřenou zlomeninu!

Bylo nás tehdy deset, dvanáct... Má životní zkušenost je taková, že pokud se v mé blízkosti stal problém, tak jsem ho okamžitě začala řešit. Ale v tento okamžik jsem se rozhodla, že to není můj problém a že ho nebudu řešit. Že tam je dost dalších lidí, kteří jsou vědomí, vymeditovaní, mají životní zkušenosti a že se o to postará někdo jiný.

Odpočívala jsem…a čekala, kdo to začne řešit…jenže situace se vyvíjela tak, že nikdo nic nezačal, lidi ztuhli, nikdo nevyvinul nejmenší aktivitu.

Štronzo… a čas ubíhal…

Už jsem pila, nemůžu řídit. To není můj problém, já to prostě nechci řešit, prostě tentokrát NE, ať se jednou sakra, stará někdo jiný.

Stále se nic nedělo. Šla jsem za jedním klukem, řekla jsem mu: „Vezmi telefon, zavolej někam, já nejsem místní, nevím, jak to tu funguje.“ Sice došel pro telefon, ale nebyl schopný volat, takže už mi fakt nic jiného nezbylo a volala jsem. Sanitka odmítla pro živou osobu přijet, když to není stav ohrožení života, tak nikam nejedou? Naštěstí zraněná je silná žena, která nepodlehla panice, řekla si o obvaz, že si to aspoň zaváže. Lidi zase stáli kolem ní a nikdo nic neudělal. Bylo to už fakt divný, neskutečný. Byl přinesen obvaz, ale nikdo zase nebyl schopný tu ránu ošetřit. Vydržela jsem to ještě minutu, a vzala jsem to zcela do svých rukou, obvázala jsem ránu, domluvila odvoz, oddirigovala lidi. Po cestě se Zdeničce dostavila pošoková reakce a začala cítit bolest, ošetřovala jsem jí pomocí reiki. V nemocnici měli strašně moc času a spousty řečí. To jsem už byla fakt naštvaná, nejdřív jsem se slušně ptala, a pak jsem bafla na chodbě nějaké lůžko a zavezla holčinu dovnitř. Vida jak byl najednou kolem nás fofr. Ještě jsem ji dala peníze, aby si mohla nazpět vzít aspoň taxi, aby nebyla bez prostředků. Zůstala tam několik dní, protože palec bylo nutné operovat a srovnat.

Po návratu mě ta vděčná žena pozvala na večeři, vrátila mi peníze a… sdělila mi, že bydlí v rodinném domě, že v přízemí má prostory, které pronajímá a že by byla moc ráda, kdyby mohla ty prostory  nabídnout mě, protože minulý nájemník právě skončil. Náhoda ? J

Takže mi přímo z nebe spadl dvoupokojový byteček s výhlídkou do zahrady. Dvě místnosti v domečku, který má předzahrádku, je kousek od centra a zadní místnost je do klidné zahrady. Až na tu secesní vilu je tam všechno. Ano, mohla jsem odmítnout, není to secesní vila J, ale to bych musela být úplný blázen zasažený slepotou, abych neviděla tu nádhernou možnost, která mi byla seslána.

Se zraněnou ženou se naše cesty zase rozešly, nijak víc jsme se nesblížily, náš vztah je příjemně sousedský. Jako když jsme si daly přesně to, co jsme měly.

 Vnímala jsem, že se děje něco mimořádného. Vše jelo jak po drátku. Existence mě zcela podpořila. Měla jsem spoustu masáží, vydělala jsem dost peněz, které jsem obratem investovala do nového projektu. V létě jsem se „náhodou“ seznámila s Kristýnkou, která se věnuje Feng Shui. Díky její pomoci jsem masérnu tvořila nejen příjemně harmonicky a esteticky, ale velký důraz jsme vedly i na očistu prostoru. Pokud chci pracovat s lidmi, energiemi na té úrovni, kterou v sobě cítím, každičký střípek je důležitý. Pomůže mě i klientům vytvořit prostor, který přímo podporuje otevření se intimitě. S Kristýnkou jsme se propojily do té míry, že jsme mohly každá samostaně kupovat látky, drobnosti a přesto k sobě naprosto ladily. A dostala jsem i další praktickou pomoc, kdy tu „náhodou“ byl partner mé  přítelkyně, většinu roku žijící v cizině a několik dní strávil prací v masérně s mužskými dodělávkami. Prostě to jelo, byla to velká radost, nádherné a živé tvoření. Existence poslala neuvěřitelnou pomoc. Během měsíce jsme vše vytvořili a od srpna jsem už začala masírovat. Osamostatnila jsem se.

Cítila jsem obrovský rozdíl, že jsem konečně svobodná ve vlastním prostoru, vše je vytvořené pro mě, moji vizi, tak, jak já to potřebuju. To vše mi přineslo neskutečný nárůst energie, důvěry, pochopení vesmírných zákonů i neomezených možností.“

 

 

Očima Magdy: Situace s ukopnutým palcem mě opravdu fascinovala. Při prvním vyslechnutí jsem viděla jen jedním směrem. Prostě bez pochyb vytvořená situace pro Olinku. Jasně to tak mělo být.

Ale při natáčení tohoto rozhovoru jsem zahlédla další rozměr. I z nahrávky je slyšet, jak jsme si obě uvědomily tu další variantu. Každý měl tu možnost! Ta situace mohla být připravená pro kohokoliv ze skupinky. Každý měl tu možnost se svobodně rozhodnout, převzít zodpovědnost a vzít řešení do svých rukou. Je to svobodná volba každého z nás. Svobodná volba lidské bytosti vždy přebije akce Boží.
Každý z přítomných měl možnost buď objevit své skryté schopnosti, měl možnost rozhodnout se a něco udělat, něco důležitého o sobě zjistit, posunout se. Olinka byla vnímána některými jako šéf. Ač se držela stranou, někteří ji tak brali a tím nechali rozhodování na ní. Proč mi to připomíná stádo ovcí? Byla jsem v šoku, vždyť to vše byli lidé na cestě, kteří meditují, kteří se sebou pracují. Proč se stále zbavují zodpovědnosti? Vzít život opravdu do svých rukou chce odvahu. Nezískáme nikdy skutečný kontakt se sebou, pokud nepřevezmeme zodpovědnost za svůj život, pokud stále budeme nechávat jiné, ať řeší situace za nás. Odevzdáváme tím zcela dobrovolně svou skutečnou moc.

   Olince už život připravil různé situace, ona se při řešení nic nového o sobě nedozvěděla. Co ovšem získala, byla odměna a poznání, že i když se mi vůbec nechce, vůbec to necítím, tak je možné, aby se stalo něco naprosto mimořáného.

Jak se říká, cesty Boží jsou nevyzpytatelné.

 

 

Tantrický dotek

  Dotekem Tě přijímám.

Dotekem Tě oživuji.

Dotekem Tě ochraňuji.

 

Hlazením Tě uvolňuji.

Hlazením Tě konejším.

Hlazením Tě probouzím.

 

Tvá životní síla se uvolňuje, Tvé sexuální centrum se rozechvívá, oheň se rozehřívá. Brány ke zdroji Tvé nevyčerpatelné energie se pomalu otevírají. Kundalini energie, v podobě hada spícího na Tvém pánevním dnu,

se probouzí.

 

Dotek těl.

Dotek dechu.

Dotek duší.

Dotek lásky.

Tantrický rituál       

  Gesto, sled pohybů, úkonů, které se stejným způsobem provádějí tisíce let. Tantrický rituál nás zpomalí, dá nám prostor k zastavení

a prožití sebe sama.

 

Každodenní podání rukou můžeme zkusit vnímat jako tantrický rituál přiblížení dvou lidských bytostí. Pohled do  očí, úsměv, paže se dávají do pohybu a přibližují se k sobě, dlaně se dotknou, setkání těla s tělem, vůně s vůní, dech s dechem. Čas se na chvíli zastavuje…

 

Tantrické rituály nás při tantrické masáži zklidňují, nalaďují na intimní setkání a otevírají naše těla tantrické energii.

 

 



Ženy v PuškaruTANTRICKÁ POUŤ SAVITRI

Puškar, poutní, posvátné město v Indii

Puškar, gháta  

Sedím na ghátě, schodech, vedoucích od chrámů k posvátnému jezeru. Mám zavřené oči, ponořená sama do sebe, mimo prostor

a čas. Hluk kolem mne se pomalu vytrácí…

 

Cítím dotek na své sukni, další a další dotek, vzdálené hlasy, chichotání. Zvolna se vracím zpátky, zvedám víčka a vidím usměvavé zvědavé oči skupinky žen a jejich dětí. Diví se, co to dělám, je pro ně zvláštní, že bílá žena medituje na břehu posvátného jezera. Řeč gest rukou, těl a očí, úsměvy. Objevuje se niterné souznění. Loučíme se vzájemnými úklonami s rukama sepjatýma před srdcem.

 

Jedna žena se uklání hluboko a podává mi bankovku. Divím se, proč mi podává peníze, nechci je přijmout. Nemám co prodat, jsem tu jen já sama. Ale žena mi gesty dává najevo, že jsem pro ni vyjímečná. Je pro ni důležité, abych dar přijala. Plním tedy její přání. Dar přijímám s hlubokou úklonou. Zvláštní pocit, sounáležitost od srdce k srdci, od duše k duši.

 

Namasté….

 

 

začátek tantrické poutiPuškar, bílý chrám

 

Vínová a oranžová barva. Vínové hábity, oranžové šály, sandály, kytara, bubínek. Skupinka evropanů zpívá, tančí, skáče, dovádí. Propadáme se do energie svátečního průvodu. Je mi příjemně, bavím se, ale už zase potřebuji být sama. Vydat se na svou pouť.

 

Jdu pomalu neznámými místy, poutník bez identity, vínový neforemný hábit, unavené tělo, duše otevřená všemu, co potkám.

Přicházím k chrámu z bílého kamene. U vchodu obrovský obraz bohyně Kálí. Zlobou zkřivený obličej, radost z ničení, lebky v rukách, nohama dupe v mrtvých tělech. Stojím a nechávám na sebe působit symbol smrti, není mi dobře.

 

Vstupuji dovnitř chrámu. A tam, uprostřed příjemné dvorany zurčí fontána, její vodou je omýván vztyčený, kamenný lingam, chráněný rozkvetlým, voňavým stromem. Symboly života.

 

Ničení. Tvoření.

Smrt. Život.

Nenávist. Láska.

Spojení.

Tantra.

 

Mám pocit, že omdlím, potřebuji si sednout, není kam. Kdosi mne chytá za ruku. Je to mnich, který se stará o tento chrám. Usmívá se

a naznačuje mi, ať v klidu dýchám. Dýcháme spolu, hledíme si do očí a já znovu cítím pevnou půdu pod nohama. Ukláním se, děkuji

a chci odejít. Mnich mne zadrží a zve mě k oltáři. Odevzdávám se tomu, co se děje a následuji ho. Z misky na oltáři nabírá trochu vody, podává mi ji. Napij se… Chvíle obav o zdraví, ale překonávám strach a piji. Mnich mě lehce pohladí po tváři, dotkne se prstem místa mezi mým obočím. Vzájemná úklona a hluboká úklona k symbolům života uprostřed chrámu.

Omámená vycházím ven. Na zemi pod obrazem bohyně Kálí leží žlutobílý květ orchideje. Symbol nevinnosti a čistoty.

 

Namasté ....

 

Tantrický západ sluncePuškar, červený chrám

 

Pokračuji dál ve své cestě, blíží se večer. Toužím najít klidné místo, kde bych mohla sledovat západ slunce. Přeji si být sama, nikým nerušena. Ulička, kterou jdu, mě vede ke schodům. Vystupuji po nich a najednou jsem u brány chrámu z červeného kamene. Od brány vedou kolem chrámu hradby s vežičkami. Nikde nikdo, ticho, klid. Vylézám na jednu věž. Přede mnou se otevírá výhled na město, jezero i zapadající slunko.

 

Posadím se a užívám si plnými doušky krásy okolo. Mám hlad. Zakusuji se do sušenkya jablka. Zbytek jídla odkládám nedaleko sebe. Zavírám oči a usínám. Když se probudím, sedí vedle mne opice, dojídá mé jablko a ptáci zobají drobky ze sušenky. Rudé slunce se schovalo za obzorem.

 

Namasté ....

 

 

Puškar, chrám bohyně Savitri

 

Slunce ještě spí, skupinka odvážných se schází před hotelem. Únava, očekávání. Zrodí se v někom z nás nový sannjásin? Jaké duchovní jméno mě bude provázet na další cestě životem? Jaký to vůbec bude život? Kam mne energie nového jména zavede? Chci opravdu být sannjásin?

 

Cesta za město, tma, klopýtání, cítím se ztracená. Pokolikáté už? Před námi se tyčí strmý kopec, stezka se příkře vine na vrchol k chrámu bohyně Savitri.

 

Stoupání, neovládám své tělo, nohy jsou ztuhlé, plíce sevřené, nemám sílu, cítím se na 80 let. Jsem stařena belhající se za svým osudem. Často zastavuji, rozhlížím se po krajině, popadám dech, uvolňuji nohy. Z naší skupiny zůstávám poslední, asi se nahoru nevyškrábu. Nechtěně naplňuji slova tantry-k vrcholu stoupej pomalu, nejlépe s přestávkami.

 

Konečně dosahuji vrcholu hory a chrámu bohyně Savitri. V chrámu je spousta poutníků, právě probíhají oslavy této bohyně a jejího manžela boha Brahmy.

 

Slunce se vyhupuje nad obzor, je čas přijmout zasvěcení od mého Mistra. S posvátným pocitem a mravenčením v žaludku přistupuji k Agnimu. Obejme mne, přiloží dlaň na čelo. Jsem zasažena ohněm, oranžovočervená vlna probíhá mou hlavou a tělem. Chvěji se. Agni se začne pobaveně smát a zašeptá mi do ucha mé sannjásinské jméno-Ma Prem Savitri.

V den a hodinu svého narození, na hoře bohyně Savitri jsem zasvěcena do energie bohyně Savitri.

 

Co bude dál? Nevím. Nechám se překvapit.

 

Namasté ....

 

 

 

 

Žlutobílá barva Savitri

Hmmmm, přeci jen ještě maličkost. Symbolická barevná kombinace bohyně Savitri je žlutobílá. A symbolické zvíře je labuť.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Další pohled na mou tantrickou pouť, tentokrát formou interview, které se mnou dělala má dcera, jako domácí úkol.....

 

Pro své první interview jsem si vybrala za oběť svojí mamku, která se už druhým rokem živí neobvyklou prací, tantra masážemi. Když jsem ji o tom pověděla, překvapivě nadšeně souhlasila a na další den jsme si domluvily schůzku na Skypu, protože mamka, na rozdíl ode mě, teď žije v Brně.

 

Být Tantra masérkou by se dalo asi brát jako zaměstnání (poněkud neobvyklé), a proto nejspíš máš i nějaké tituly, abys prokázala svou kvalifikaci. Jaké jsou tedy tvé tituly?

(Smích) takže jsem mistr  reiky,  no pak vlastně pracuji ještě s energiemi archandělů (smích), takže mám archandělské sluneční zasvěcení (smích), pak mám zasvěcení boha Thovtha, to je egyptský bůh, pak zasvěcení bohyně Savitri, to je zase indická bohyně.

 

Jak se takovéhle zasvěcování provádí? Jestli to nám smrtelníkům nějak přiblížíš (smích).

Zasvěcování provádí mistr učitel, nebo ta bytost, když já jako žák splním úkoly. Nevím jak bych to řekla, prostě splním určité úkoly je to jako počítačová hra.

 

Počítačová hra?

(smích) Ano, je to dobrodružná počítačová hra a já sbírám klíče a navyšuji tak svojí energii. A tak to prostě je akorát, že já to nehraji, ale já to žiji (smích).

A zkoušky nejsou pro každého stejné, je to individuální.

 

Takže, titul mistra reiki a kurz sportovních masáží ti umožnil začít se živit jako tantra masérka. Přiblížila bys nám, co je to vlastně tantra masáž?

...:o)

 

Jak masáž probíhá?

Probíhá to tak, že klienta přivítám, nabídnu tykání, popovídám si s ním u nějakého nápoje, nejlépe u čaje. Vyřešíme praktické otázky, co tantra masáž obnáší a co má péče přináší. Vyjasníme si vzájemnou komunikaci při masáži. On mi poví nějaké své představy a své otázky, já mu na ně odpovím a následně se oba svlékneme do naha (smích) a v místnosti, které je mým tantrickým chrámem svého klienta nebo klientku přivítám. Pozdravím, udělám s ním tantrický rituál pozdravení boha Shivy nebo bohyně Shakti.

Bůh Shiva je vesmírná mužská energie, bohyně Shakti je vesmírná ženská energie a pak si klient lehne, odpočívá a já se o něj starám.

Po masáži opět nabídnu popovídání, takzvané sdílení, aby mi klienty sdělil své pocity a dojmy. Pak zaplatí a odejde (smích).

 

Takže představa, že ta tantrická masáž probíhá jako nějaké nezávazné divočení a podobně je vlastně mylná?

Ano, ta představa je úplně mylná.  Jde tam o to, že ta masáž pracuje s celým tělem, včetně intimit,takže já opravdu přivádím klienta svou péčí do velkého vzrušení a zároveň absolutní relaxace a uvolnění. Po fázi uvolnění a rozmasírování celého těla,  pracuji s klientovou sexuální energií, zvyšuji vzrušení, masíruji  intimity, a po vzrušení, energie, která vznikne v intimitách je pomocí klientova dechu, ke kterému ho vedu, a pomocí mé práce s jeho tělem, rozváděna do celého těla a toto rozvádění energie může být v několika vlnách, kde dojde k navýšení  a snížení energie.

Závěrem masáže nabízím klientovi, zda chce sexuální energii nechat v těle rozvedenounebo zda si přeje ejakulovat.

 


To zní velmi eroticky a sexuálně. Jaký je v tom tedy rozdíl, například od klasické „erotické služby“?

Ano také to takové je, ale má to jeden zásadní velký rozdíl oproti erotické službě. Já svou práci dělám s velkým vědomím, v meditaci a s velkou láskou. Klient opravdu zažije jiné setkání se sexualitou, než běžně zažívá. Zažije nové pocity v těle, pozná, že jeho sexualita má mnohem větší možnosti, než ty, co využívá.

 

Máš vůbec nějaké hranice týkající se klienta a jeho touhy se tě dotýkat?

Pochopitelně ano. Pokud by klient vyžadoval tělesný kontakt, tak se může dotýkat mých nohou nebo paží, ale to je všechno. Nic jiného nepřipadá v úvahu.

 

Co tě vlastně přivedlo k tantra masážím? To sis tak jednoho dne řekla, že se tím budeš živit?

Přivedla mě k tomu především touha po poznání, po poznání sebe sama, jak pracuje tělo – poznat to a pojmenovat, pochopit proč vnímám svět tak, jak vnímám. Proč vztahy mezi lidmi fungují tak, jak fungují. To je to, co mě přivedlo na duchovní cestu.

 

Na duchovní cestu? Na začátku si ještě nevěděla, že budeš jednoho dne dělat, to co teď děláš? Jaké teda byly tvé začátky?

Začínala jsem od Reiki, což je přírodní léčba pomocí pokládání rukou a přijímání energie. K reiki mě přivedlo to, že jsme cítila, jak mi tělem probíhají záchvěvy energie. Silnější nebo slabší. A chtěla jsem zjistit, co se to se mnou děje a nechtělo se mi navštívit psychiatra ani psychologa (smích), protože jsem měla pocit, že to ke mě patří a že musí existovat i jiné vysvětlení, než že jsem se zbláznila (smích). A reiki mi ukázalo, že je vskutku možné stát nohama na zemi, žít běžný život a přitom se věnovat něčemu esoterickému, duchovnímu. Že se to dá spojit.

Během škol reiki, kterým jsem se s nějakými přestávkami věnovala asi 4 roky , jsem začala objevovat i svojí sexuální energii a pochopila jsem, že bych ráda poznala i tuhle energii. Energii svého těla. Nejenom energii  ,která ke mě přichází z existence, ale i energii, kterou v sobě mám.

 

Co je to ta existenční energie?

Existenční energie, no to se těžko (smích) ... Energie existence? Energie, která je všude okolo nás a díky, které jsme zde a kterou i my sami jsme.

 

To je prostě energie, která existuje s námi.

Ano, my jsme součástí té energie a to, co se projevuje jako hmota, čili naše těla, veškeré objekty, které okolo nás jsou, tak jsou vlastně víc hutná energie, než energie, která je třeba energie vzduchu (smích) a jsou ještě další, jemnější energie, které tady kolem nás jsou a jsme jejich součástí, akorát že naše běžně používané smysly je nevnímají. Vzhledem k tomu, že do naší mysli se dostává asi 5% toho, co vnímá náš mozek a naše tělo, to na co my vlastně reagujeme. Kvantová fyzika tyto záležitosti krásně vysvětluje.

Takže v podstatě to reiki a jakákoliv další duchovní cesta učí vnímat i ty informace, které  obvykle nevnímáme. Vysvětlila jsem to pochopitelně?

 

Jo, jde to z toho krásně pochopit.

Prostě jsme přijímače, které přijímají úplně všechny informace, ale my jako dekodér jsme schopni vyhodnotit a použít jenom část. A zbytek pro nás neexistuje.

 

Tahle energie, se kterou si chtěla ty pracovat, je ta sexuální?

Ano, chtěla jsem pracovat se sexualitou a především jsem chtěla sama začít žít svůj skutečný život, svůj potenciál, to co cítím, že jsem. A vyjadřovat to.

 

Ten potenciál, který si vycítila sama v sobě, myslíš, že ho má každý člověk?

Myslím, že každý z nás má neopakovatelné schopnosti a dovednosti, které jsou nádherné a jedinečné a tím každý z nás může přispět k nádheře a barvitosti naší společnosti, našeho života. Ale my si to obvykle nedovolujeme, tuhletu jedinečnost, nebo v uvozovkách divnost ukázat před ostatními, protože se snažíme žít tak, jak se žít má, jak je to dobře jak je to správně.

 

Pak z toho koření to, že jsou lidé nespokojení sami se sebou, se svým životem.

Ano, přesně tak. Hrají jen nějaké role, chovají se podle nějakých vzorců, podle představ které do nich vkládá společnost nebo rodina a nejsou sami sebou. Snaží se projevit svou individualitu třeba tím, že si koupí nejnovější, cool mobil, který je jedinečný. Což je samozřejmě v pořádku, ale ona ta naše jedinečnost je někde mnohem hlouběji a nedá se koupit (smích), dá se jenom objevit v sobě a to semínko nechat vyrůst a pečovat o něj. A já jsem se rozhodla, že půjdu cestou tantry, že půjdu cestou vnímání mé sexuality a otevírání sexuality a vnímaní těla i dalších lidí.

 

Takže by se vlastně dalo říct, že přes tu sexualitu učíš lidi najít svojí cestu? A taky  jim pomáháš pochopit jaký je smysl jejich života?

Ano, dalo by se to tak říct. Pokouším se v nich rozsvítit jejich plamínek, to jejich semínko, které je tam schované, trošku mu dodat životodárné energie. A protože sexualita je tabu, protože je to kontroverzní téma, nebo respektive není tabu. Sexualita jako sex, erotika, porno jsou věci, které jsou teď běžně normálně k vidění v reklamách. Prostě všude je sexu spousta. Ale vědomá sexualita spojená s tím, že člověk opravdu ví, co se v něm děje, jaké má pocity, sexualita spojená s láskou, otevřením srdce a s přijetím sebe sama a s přijetím ostatních lidí takových jací jsou, to je něco, co je zapomenuté, ztracené. (smích)

A já jsem ten statečný princ (smích), co šel polibkem probudit (smích) tu spící, ztracenou princeznu lásku (smích).

 

A už se ti někdy povedlo někoho takhle probudit?

Daří se mi to. Je to asi to nejkrásnější na mé práci,  když se dozvím od lidí, že cítili velkou lásku, když jsem je masírovala, že zažili spojení s existencí, s vesmírem, že měli pocit, že někde cestují, že pochopili, že jsou i další věci, než to, co my máme jako základ našeho života a největší úspěch a radost pro mě je, když se ke mně tito lidé vracejí a chtějí se učit a vědět, jak to, že tohle umím, že se jim to stalo. A touží zvýšit svou citlivost a vnímavost a lépe pochopit sami sebe.

A i když se neděje to, že by měli všichni takový hluboký zážitek tak se děje to, že ode mě odcházejí naplněni klidem, nabití energií, radostí do života, že se jim najednou daří, že si všímají toho, jak je na světě hezky a že jim to nějakou dobu vydrží (smích), týden nebo měsíc. No a buďto přijdou znovu  a nebo nepřijdou (smích). Buďto se sebou začnou něco dělat,  aby měli radost ze života  nebo nezačnou, to už je jejich věc (smích).

 

Měla jsi vůbec někdy nespokojeného zákazníka?

Ano, měla jsem zákazníka, který očekával jiný způsob masáže, jiný způsob přijetí. A stane se, že to, co ode mě dostanou je pro klienty příliš silný zážitek, že třeba nikdy v životě nezažili, že by je někdo hladil, dotýkal se jich, tak jako já a pak se s tím neumějí vyrovnat.

 

Takže je to spíš vlastně chybou těch lidí, že to neumějí  přijmout...

Není to chyba, to určitě ne. Všechno je správně. Ti lidé zrovna nebyli schopni přijmout ten zážitek a já jsem třeba zrovna na ně nebyla dostatečně naladěná, nevnímala jsem jejich skutečné potřeby. Ale věci jsou dobře, tak jak jsou. Prostě ti lidé ke mně právě v tuto chvíli, v tento okamžik nepatří, naše cesty nejsou společné.  Ale mohou se společnými stát. J

 


CZ SK EN

BRATISLAVA tel.: +421 905 343 543

© 2011 | www.savitri.cz | webové stránky a optimalizace Autograph, Admin NG