TANTRICKÁ POUŤ SAVITRI

 

Puškar, poutní, posvátné město v Indii

Puškar, gháta

 

Sedím na ghátě, schodech, vedoucích od chrámů k posvátnému jezeru. Mám zavřené oči, ponořená sama do sebe, mimo prostor

a čas. Hluk kolem mne se pomalu vytrácí…

 

Cítím dotek na své sukni, další a další dotek, vzdálené hlasy, chichotání. Zvolna se vracím zpátky, zvedám víčka a vidím usměvavé zvědavé oči skupinky žen a jejich dětí. Diví se, co to dělám, je pro ně zvláštní, že bílá žena medituje na břehu posvátného jezera. Řeč gest rukou, těl a očí, úsměvy. Objevuje se niterné souznění. Loučíme se vzájemnými úklonami s rukama sepjatýma před srdcem.

 

Jedna žena se uklání hluboko a podává mi bankovku. Divím se, proč mi podává peníze, nechci je přijmout. Nemám co prodat, jsem tu jen já sama. Ale žena mi gesty dává najevo, že jsem pro ni vyjímečná. Je pro ni důležité, abych dar přijala. Plním tedy její přání. Dar přijímám s hlubokou úklonou. Zvláštní pocit, sounáležitost od srdce k srdci, od duše k duši.

 

Namasté….

 

 

Puškar, bílý chrám

 

Vínová a oranžová barva. Vínové hábity, oranžové šály, sandály, kytara, bubínek. Skupinka evropanů zpívá, tančí, skáče, dovádí. Propadáme se do energie svátečního průvodu. Je mi příjemně, bavím se, ale už zase potřebuji být sama. Vydat se na svou pouť.

 

Jdu pomalu neznámými místy, poutník bez identity, vínový neforemný hábit, unavené tělo, duše otevřená všemu, co potkám.

 

Přicházím k chrámu z bílého kamene. U vchodu obrovský obraz bohyně Kálí. Zlobou zkřivený obličej, radost z ničení, lebky v rukách, nohama dupe v mrtvých tělech. Stojím a nechávám na sebe působit symbol smrti, není mi dobře.

 

Vstupuji dovnitř chrámu. A tam, uprostřed příjemné dvorany zurčí fontána, její vodou je omýván vztyčený, kamenný lingam, chráněný rozkvetlým, voňavým stromem. Symboly života.

 

Ničení. Tvoření.

 

Smrt. Život.

 

Nenávist. Láska.

 

Spojení.

 

Tantra.

 

Mám pocit, že omdlím, potřebuji si sednout, není kam. Kdosi mne chytá za ruku. Je to mnich, který se stará o tento chrám. Usmívá se

a naznačuje mi, ať v klidu dýchám. Dýcháme spolu, hledíme si do očí a já znovu cítím pevnou půdu pod nohama. Ukláním se, děkuji

a chci odejít. Mnich mne zadrží a zve mě k oltáři. Odevzdávám se tomu, co se děje a následuji ho. Z misky na oltáři nabírá trochu vody, podává mi ji. Napij se… Chvíle obav o zdraví, ale překonávám strach a piji. Mnich mě lehce pohladí po tváři, dotkne se prstem místa mezi mým obočím. Vzájemná úklona a hluboká úklona k symbolům života uprostřed chrámu.

 

Omámená vycházím ven. Na zemi pod obrazem bohyně Kálí leží žlutobílý květ orchideje. Symbol nevinnosti a čistoty.

 

Namasté ....

 

Puškar, červený chrám

 

Pokračuji dál ve své cestě, blíží se večer. Toužím najít klidné místo, kde bych mohla sledovat západ slunce. Přeji si být sama, nikým nerušena. Ulička, kterou jdu, mě vede ke schodům. Vystupuji po nich a najednou jsem u brány chrámu z červeného kamene. Od brány vedou kolem chrámu hradby s vežičkami. Nikde nikdo, ticho, klid. Vylézám na jednu věž. Přede mnou se otevírá výhled na město, jezero i zapadající slunko.

 

Posadím se a užívám si plnými doušky krásy okolo. Mám hlad. Zakusuji se do sušenkya jablka. Zbytek jídla odkládám nedaleko sebe. Zavírám oči a usínám. Když se probudím, sedí vedle mne opice, dojídá mé jablko a ptáci zobají drobky ze sušenky. Rudé slunce se schovalo za obzorem.

 

Namasté ....

 

 

 

Puškar, chrám bohyně Savitri

 

Slunce ještě spí, skupinka odvážných se schází před hotelem. Únava, očekávání. Zrodí se v někom z nás nový sannjásin? Jaké duchovní jméno mě bude provázet na další cestě životem? Jaký to vůbec bude život? Kam mne energie nového jména zavede? Chci opravdu být sannjásin?

 

Cesta za město, tma, klopýtání, cítím se ztracená. Pokolikáté už? Před námi se tyčí strmý kopec, stezka se příkře vine na vrchol k chrámu bohyně Savitri.

 

Stoupání, neovládám své tělo, nohy jsou ztuhlé, plíce sevřené, nemám sílu, cítím se na 80 let. Jsem stařena belhající se za svým osudem. Často zastavuji, rozhlížím se po krajině, popadám dech, uvolňuji nohy. Z naší skupiny zůstávám poslední, asi se nahoru nevyškrábu. Nechtěně naplňuji slova tantry-k vrcholu stoupej pomalu, nejlépe s přestávkami.

 

Konečně dosahuji vrcholu hory a chrámu bohyně Savitri. V chrámu je spousta poutníků, právě probíhají oslavy této bohyně a jejího manžela boha Brahmy.

 

Slunce se vyhupuje nad obzor, je čas přijmout zasvěcení od mého Mistra. S posvátným pocitem a mravenčením v žaludku přistupuji k Agnimu. Obejme mne, přiloží dlaň na čelo. Jsem zasažena ohněm, oranžovočervená vlna probíhá mou hlavou a tělem. Chvěji se. Agni se začne pobaveně smát a zašeptá mi do ucha mé sannjásinské jméno-Ma Prem Savitri.

 

V den a hodinu svého narození, na hoře bohyně Savitri jsem zasvěcena do energie bohyně Savitri.

 

 

Co bude dál? Nevím. Nechám se překvapit.

 

 

Namasté ....

 

 

 

 

Hmmmm, přeci jen ještě maličkost. Symbolická barevná kombinace bohyně Savitri je žlutobílá. A symbolické zvíře je labuť.